5 věcí, které byste (ne)měli dělat, když se učíte cizí jazyky

1. Nenadávejte si

Možná se to zdá být banální, ale většina Čechů (jak je to u jiných národů nevím, ale předpokládám, že to bude obdobné) si při sebemenším selhání při jakékoliv činnosti nadává. Samozřejmě, občas je v pořádku říct si: "Jsem to, ale blbec..." v situacích kdy si ukopneme palec, připálíme jídlo apod. Nicméně se v praxi setkávám s tím, že spousta lidí je k sobě až příliš ehm... brutální. Když si nevzpomenou na slovíčko, nebo spletou slovosled ihned se častují výrazy, které se nehodí do článku čteného před desátou hodinou večerní. Asi máme zafixováno, že pokud se někomu bude nadávat, bude se shazovat, lépe se pak danou věc naučí, ale opak je pravdou. Uvedu příklad. Kdyby za vámi přišel kamarád a řekl, že udělal chybu v angličtině, asi těžko byste mu řekli: "Ty jsi blbec, jak to můžeš udělat? Jak to, že si to nepamatuješ?" Neřekli byste jim to, že? Pokud ano, vaše přátelství by asi nemělo dlouhého trvání. Tak proč se tak chovat k sobě? 😊

2. Pochvalte se

Druhý bod úzce souvisí s bodem prvním. Chvalte se. Za jakýkoliv postup, zlepšení. I za to, že se pět minut denně podíváte na slovíčka, či si připomenete gramatiku. Pochvalte se a poděkujte si za čas, který jste cizímu jazyku věnovali. A klidně se při větším výkonu odměňte něčím, co vás potěší. Já osobně se za napsání tohoto příspěvku odměním dobrým čajem. Je to banální? Je, ale často máme tendence zveličovat dílčí neúspěchy a úspěchy naopak bagatelizovat.

3. Určete si tempo

Každý jsme jiný, každý máme jiné tempo a jiný styl jakým nám učení čehokoliv vyhovuje. Někomu vyhovuje se do věcí vždy opřít, někomu naopak zvyšovat úsilí postupně. Důležité je si vybrat tempo, které vyhovuje vám a... nepolevovat. Největší chybou studentů bývá, že si určí příliš vysoké cíle, ze začátku vydrží věnovat jazyku klidně několik hodin denně, ale postupně je tato energie opustí a nakonec je náročné a denní biflování odradí od dalšího studia. Z mého pohledu je lepší věnovat se studiu deset minut denně pravidelně, než nárazově několik hodin a pak se mu nevěnovat třeba měsíc.

4. Dělejte to, co vás baví

Snažte se být v kontaktu s cizím jazykem, jak to jen jde. Díváte se rádi na filmy? Tak si je vědomě pouštějte v angličtině s titulky (českými, poté anglickými), to samé platí o seriálech. Rádi čtete? Není problém, existuje mnoho knih, které jsou dvojjazyčné, spousta knih je napsána v cizím jazyce v odpovídající úrovní apod. Rádi hrajete počítačové hry? Tak potom asi anglicky umíte velmi dobře 😊 Vyberte si prostě činnost, která baví a vyhovuje právě vám. To, že někoho baví sledovat seriál Přátelé v angličtině, ještě neznamená, že to bude bavit vás. Ať tak, či onak, s jazykem budete v kontaktu a udržíte si v kondici výslovnost, slovní zásobu a naučíte se i některé fráze, které poté použijete a ani nebudete vědět odkud je znáte.

5. Neočekávejte, že budete mluvit stejně jako v rodném jazyce

Lidé jsou většinou frustrovaní z toho, že se v cizím jazyce nedomluví tak dobře jako v jazyce rodném. Týká se to zejména lidí, kteří mají jisté vzdělání, či společenské postavení. V rodném jazyce jsou zvyklí mluvit květnatě, obsažně, výstižně a poté jsou nuceni se v cizím jazyce vrátit na začátek a omezit své dorozumívací schopnosti na základ. Je to celkem nenápadná, avšak zrádná a občas frustrující překážka, které se však nevyhnete. Jediné, co můžete dělat je tento fakt prostě přijmout a dále se zlepšovat. Přijmout fakt, že namísto věty: "Včera jsem při návštěvě vzdáleného člena širší rodiny narazil na neřešitelný problém týkající se vysokého spalování motorového oleje mého nového auta, které se údajně velmi náročně opravuje." Budete muset toto sdělení zjednodušit na: "Potkal jsem člena rodiny a řekl jsem mu o problémech s mým autem." Druhé sdělení sice není tak květnaté, ale službu udělá podobnou.

Já jsem takovou výzvu absolvoval a svým způsobem stále absolvuji v jazyce polském. Má přítelkyně je Polka, lékařka, takže se většinou stýkáme v Polsku s jejími kolegy/přáteli, kteří jsou daleko vzdělanější a sečtělejší než já, což už je samo o sobě pro mě handicap. Většina umí anglicky velmi dobře, ale já nutkání mluvit anglicky zavrhl, právě z důvodu abych si vylepšil polštinu. Ano ze začátku si mnozí mysleli, že jsem možná uzavřený, introvertní, možná dokonce jednodušší člověk a divili se, když mě slyšeli mluvit česky, nebo anglicky, že až takový introvert nejsem. Prostě jsem musel ze začátku s vědomím, že se učím nový jazyk, potlačit své ego. Avšak má schopnost mluvit polsky se neustále zlepšuje.

Na mém příkladu si můžeme zopakovat pět bodů z tohoto příspěvku.

1. Nenadávám si, když si nevzpomenu na slovo v polštině, nebo něco spletu. 2. Pochválím se za jakýkoliv pokrok a za to, když použiji nové slovo ve větě. 3. Určil jsem si tempo postupného osvojování polštiny. 4. Dělám, co mě baví - bavím se s přáteli, čtu knihy v polštině, sleduji filmy s polským (legendárním) tlumočníkem. 5. Neočekávám, že v polštině budu po třech letech mluvit stejně plynule jako v češtině, či angličtině.